Marián Moussa je dvacetiletý transgender muž z Prahy. Už od svých patnácti let se snaží na Slovensku najít pomoc, aby mohl projít právní tranzíciou, tedy změnit si jméno a rodné číslo v dokladech.
Chtěl by také podstoupit další požadované zákroky, jako je například odstranění prsů. Zatím neúspěšně.
Už pět let jejich skrývá pod takzvaným Binder. Jde o stahující látku, respektive tílko, které pomáhá zplošťovat hruď, ale není zdravé nosit ho nonstop.
„Jsem v tom už pět let permanentně a bojím se, že si tím zničím žebra. Bolí to a někdy se mi pak špatně dýchá. Nosím to stále, ačkoli by to mělo být maximálně šest až osm hodin denně. Neumím si však představit jít bez Bindera ven, cítil bych se nepříjemně a dolů ho dávám, jen když mám soukromí, „popisuje.
Moussa roky navštěvoval psychologů, z nichž mnozí o transgender lidech nic nevěděli, nebo mu říkali, že mu jako nezletilému pomoci nedokážou. Do dovršení dospělosti na Slovensku nemohl projít ani hormonální terapií.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK
Zara Kromková: Zapomíná se, že i transrodoví lidé jsou lidé
Čtěte
Mladý muž je jedním z mnoha transgender lidí, kteří mají problém dostat se u nás k odborníkům.
S transgender lidmi pracují zejména psychiatři – sexuologové. Takových, kteří se věnují transgender klientele, je akutní nedostatek a na celém Slovensku se dají spočítat na prstech dvou rukou.
Pokud se i najdou, obvykle mívají dlouhé čekací lhůty. „Chybí odborníci a odbornice z oblasti psychiatrie, sexuologie, endokrinologie. Je to dlouhodobý problém. Máme jen několik lékařů a lékařek, kteří jsou ochotni, ale často kapacitně nestíhají, „potvrzuje Christianem Havlíček, poradce z inPoradne, který s transgender lidmi pracuje.
Navíc je tu další problém – na Slovensku neexistuje legální pokyny, jak mají tyto profese s transgender lidmi pracovat a podle čeho mají vydávat posudky určené pro matriku, které by vedly k zmiňované právní tranzícii.
„To, že takový dokument chybí, je centrální problém. Jde o problematiku, která má množství přesahů a už ze samotné povahy si takovou regulaci vyžaduje. Potřebujeme mít referenční dokument, neboť jinak postupujeme podle starých, již neplatných nařízení nebo je to čistá partyzánština, „říká psychiatr Michal Patarák.
Hledání, čekání, nejasnosti
Marián Moussa říká, že než se dočkal svých osmnáctých narozenin, začínal ztrácet naději. „Byl jsem v takovém špatném psychickém stavu, že jsem si nemyslel, že to ještě někdy vyřeším,“ říká.
