Vzdychají i mladí, na věku nezáleží.
Známe to všichni. Stačí, že déle sedíme a chceme vstát nebo se jen natáhl po něco, co nám spadlo na zem.
Za náhodné „Chrochtavé“ vzdechy, které z nás při těchto pohybech vylezou, by se někdy nemusel stydět ani statný divočák.
Věk však není jedinou příčinou, která může za nevšední zvuky doprovázející naše každodenní pohyby.
Při změně pozice tento zvuk snadno ujde dvacátníkovi i sedmdesátník. Je to jev, který neumíme ovládnout.
Proč to vlastně děláme a kdy mohou tyto zvuky signalizovat vážnější problém?
Je to jen přehnané divadlo?
Jde o stony, které charakterizují nízké a krátké hrdelní zvuky. Od běžného výdechu se liší tím, že toto vydechnutí nastává proti částečně nebo zcela uzavřeným hlasivkám a to vede k určité rezonanci a vydání „Chrochtavé“ zvuku.
Lidé mají tendenci zasténal při zvedání něčeho těžkého či při jakékoliv činnosti, při které se od nich vyžaduje fyzická námaha.
Vzdychají i při sportu. Tenisté, vzpěrači nebo boxeři to dělají téměř nonstop. Pokud se v duelu setkala Maria Šarapovová se Serenou Williamsovou, vždy to spíš připomínalo boj o nejhlasitější tenistku na profesionálním okruhu.
