Jsou citlivé na medializovaný správy.
Nemáš se čeho bát. Je to naprostá hloupost. Takové velké děti se už nebojí. Rodiče často podobnými větami v dítěti strach jen prohlubují, místo toho, aby mu pomohli překonat ho.
„Pokud do ambulance přijde dítě, které se bojí strašidel a je přesvědčeno, že jejich doma mají, nepokouším se dítě zpochybnit. Spíše se snažím ty strašidla zlidštit, „říká klinická psycholožka Patricia Veselý GANOCZYOVÁ z I. psychiatrické kliniky Univerzitní nemocnice L. Pasteura v Košicích.
V rozhovoru pro SME vysvětluje, že i překonán strach se u dítěte může v budoucnu znovu objevit a radí, jak pracovat se strachem ze školy, z tmy či z první noci bez rodičů.
Jak zasáhl covid do života bázlivé dětí?
To závisí na tom, zda byly úzkostné ještě před ním. Šikaně dětem se distančním vyučováním dočasně ulevilo. Dětem, které byly již před covidom úzkostné, nejisté či vystrašené, případně zažili nemoc či smrt blízkého, se jejich úzkosti mohly vyhrotit. I zde však platí, že děti jsou do velké míry pouze takové úzkostné, jak jsme úzkostní my dospělí.
Pokud se sami nedokážeme poprat s vlastní nejistotou, pokud nechráníme děti a nedávkuje jim „tíhy světa“, spoluvytváříme atmosféru, v níž se nedá nebát se všeho kolem.
Je skvělé, pokud dětem ukazujeme dospělácký vzor, ve kterém nejsme dokonalí superhrdinové, ale dospělí lidé, kteří se i přes nejistotám a obavám dokážou s obtížemi vyrovnat, konstruktivně je zpracovat a díky vlastním zdrojem růst.
Přestože je strach přirozenou součástí života, může nabývat až nezdravé a omezující rozměry. Jak se projevuje nezdravý strach u dětí?
