Rektorka Mendelovy univerzity v Brně a ekonomka DANUŠE Nerudova ji zatím nepotvrdila a také na otázku deníku SME, zda bude kandidovat, se širokým úsměvem odpověděla: Opravdu si myslíte, že takové rozhodnutí budu oznamovat v jiné než domovské zemi?
Do Bratislavy přišla na pozvání spolku Slovenská žen Živena a na konferenci vyprávěla o nespravedlnosti důchodového systému vůči ženám.
Mluvili jsme také o tom, jakou daň platí ženy za mateřství, proč nesouhlasí s kvótami pro ženy a muže, což by jako potenciální prezidentka chtěla ve společnosti změnit a zda je směřování k Číně hrozbou nebo tržní příležitostí.
Jste nejmladší rektorka a také první ženou na této pozici na Mendelovy univerzity v Brně. Bojovali jste při tom i vy s volbou – rodina nebo kariéra?
Já jsem se do ní nikdy nenechala dotlačit a bylo mi jedno, jestli si lidé myslí, že jsem horší matka, když chodím dva dny do práce a mám malé dítě.
Vždy dávám příklad, že možná ty ženy, které chodí dva dny do práce, a s dítětem tráví kratší čas, ho tráví hodnotnější než matky, které jsou s ním nonstop doma. Dítěti se snaží věnovat, protože jsou naplněné z práce, ze sociálních kontaktů a z toho, že něco dělají.
Na univerzitě jste provedli několik změn, které se týkají podpory žen a mateřství, bouráte stereotypy a získali jste za to i ocenění HR Awards. Z čeho jste vycházeli?
Danuše Nerudová (1979)
Pochází z Brna. Vystudovala obor hospodářská politika a správa na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.
Ve své vědecké práci se specializuje na daně a udržitelný důchodový systém a jeho financování.
V roce 2018 se stala nejmladší a zároveň první ženskou rektorka brněnské Mendelovy univerzity.
Angažuje se také v občanské iniciativě KoroNERV-20 s dalšími ekonomy a ekonomka, s nimiž řeší ekonomické dopady pandemie.
Vyplývá to z mé osobní zkušenosti. Dospěla jsem do bodu, kdy jsem si říkala, že systém je třeba změnit, aby všechny ostatní ženy nemusely čelit tomu, čemu jsem čelila já.
Protože ne každá je tak silná osobnost, že zvládne tlak okolí, když poměrně brzy s malým dítětem jde do práce a okolí jí říká, že není dobrá matka. Mou snahou proto bylo vytvořit takové prostředí, aby žena před takovým rozhodnutím nestála a aby si to mohla nastavit tak, jak jí to vyhovuje.
Všem říkám, že se nesmí dát zatáhnout do tohoto společenského tlaku, protože ony si žijí svůj život a pokud jsou přesvědčeny, že dělají věci správně, tak je určitě správně dělají.
Dlouhodobě prosazujete rovnost žen a mužů na různých úrovních společnosti. Ve vašem vlastním výzkumném týmu je počet mužů a žen také vyrovnaný. Jaký postoj máte k povolenkám?
Jsem trochu odpůrkyní kvót. Myslím, že by vedly k tomu, že všechny pracovní výkony, které ženy dosáhnou, budou automaticky snižovány. Řekne se, že to dosáhla, neboť existují kvóty. Já sama jsem se s tím už setkala.
Když jsem dostala první evropský vědecký grant Horizont, což je poměrně prestižní grant v EU, byli jsme čistě ženský kolektiv.
Dostali jsme ho na téma výzkumu o genderových aspektech v daňovém systému a pamatuji si reakci mých kolegů – no ano, dostali jste ho, protože jste ženy. Kdybyste byli muži, tak by to tak nebylo. Takže si myslím, že je třeba změnit systém a nastavit ho tak, aby kvóty nebyly potřebné.
Co by to v praxi mělo znamenat? Vidíme totiž, že i dnes slyšet argumenty, že ženy přece mají možnost jít do politiky či do vědy i kariérní stoupat. Ale praxe ukazuje, že je tu skleněný strop a další bariéry, kterým musí čelit.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK
Muži si myslí, že mohou mít rovnováhu mezi prací a rodinou, ženy už méně
Čtěte
To je právě proto, že veřejný prostor primárně vytvořili muži. Je velmi tvrdý a ne každá žena v něm chce tím věcem čelit. Tvrdím, že to třeba změnit, aby žena nebyla postavena před volbu.
U nás sněmovna zasedá do desáté či jedenácté do večera, zasedání vlády je o šesté ráno. Pokud chce žena vidět vyrůstat své dítě, tak stojí před rozhodnutím, zda bude v Poslanecké sněmovně, nebo bude číst večer pohádku.
V severských zemích je to například nastaveno tak, aby ženy toto neřešili a systém se jim přizpůsobuje. Aby po práci mohli vyzvednout dítě ze školky a večer mu přečíst pohádku.
Evropský institut pro rovnost pohlaví tvrdí, že jeden z největších problémů při dosahování rovnosti pohlaví je segregace ve vzdělávání a v práci. Znamená to například, že muži a ženy se sdružují v některých konkrétních profesích. Dá se to změnit?
